Jak to u nás bylo za 2. světové války (podle kronikáře Josefa Bláhy - kráceno, upraveno)
Kdo šel za okupace naší vesnicí, zdálo se mu, že se u nás nic nezměnilo. Jenom ty německo-české nápisy. Změnilo se však hodně, změnil se celý život občanů. Přicházela nařízení, která se nerada plnila, jednou postihla zemědělce, podruhé dělníky.
Při všech německých vítězstvích musily býti vyvěšovány prapory. Byly žádány s hákovým křížem, u nás je však nevyvěšoval nikdo, jenom na škole a obecním úřadě. Odrodilců, kteří by se dali k Němcům, v naší obci nebylo.
Z nedostatku životních potřeb chodili do naší vesnice lidé z měst, s batohy na zádech a sháněli, co se dalo. Nabízeli sami vyšší ceny za produkty zěmědělské - vejce, husy, máslo, mléko. Co kdo našmelil, nikdo se nedozvěděl, neb za to byly přísné tresty a každý to tajil..
Politických udavačů, odrodilců, u nás nebylo. Jenom v čísle 40, obecním chudobinci, bydlely dvě rodiny, Kozel Rudolf se ženou Marií, Vondrus František se ženou Annou, a v přístavku bydlel Chmelík Jan, náš příslušník, který sem přišel jako invalida. Jelikož se nesnášeli, hádali se, musili členové obecního zastupitelstva je tam chodit stále rovnat. Jmenovaný Kozel Rudolf byl na práci v říši, utekl však odsud. Doma jej jeho spolubydlící udávali, takže se musil skrývat pod podlahou, po lesích, u sedláků po kolnících. Dvakrát jej četníci chytili, on jim však zase utekl.
Říšské úřady nařídily odevzdání zvonů na válečné účely, a také náš zvonek, který již po tolik desetiletí svým hláskem vyprovázel naše občany na poslední cestě na hřbitov tomu neušel. Musel býti odevzdán, byl nám však po revoluci vrácen a zavěšen opět do kapličky.
Po celou dobu okupace život našich občanů byl svízelný. Naše nejbližší město Jindřichův Hradec, bylo za dvojími závorami, kde stály německé stráže. Měli jsme propustky, ale ty jednou platily a zase ne, podle toho, jaký strážník tam stál. Byli jsme na Hradec zvyklí, měli jsme tam úřady, školy, obchody...Přes hranice se nesmělo nic nosit, v penězích jenom 30 našich korun. Když byla náhodou prohlídka, větší obnos byl sebrán. Když byla otevřena dráha Mnich - J. Hradec, jezdili jsme na nákupy tudy. Naším okresním městem byla Třeboň, kde naši občané nic neznali, bylo tam daleko.
Na odběr kuřiva byly vydáno tabačenky. Příděly byly stále menší, a k posledku bylo jenom 50 kusů cigaret na kuřáka na měsíc. Kouřila se domovina, tabák sázený doma v zahrádce. Ten se sušil, a po utržení listu z keře za půl hodiny na kamnech již se bánilo. Byl to požitek hrozný, a když potkal soused souseda, to jest nekuřák kuřáka, a když tento si zapálil domovinu, moc si toho s ním nenapovídal a raději šel dál. Nejlépe na tom byli nekuřáci, neb za cigarety bylo všechno.
Vražda v Jemčině - rok 1928
V Jemčině u Stráže nad Nežárkou spáchaná byla 16. II. 1928 vražda, jejíž obětí se stal hajný na státních lesích Jemčinských Jan Kadlec. Konal pochůzku svého lesního regionu, kde byl přepaden pod zámkem, obdrževše dvě rány sekerou do hlavy. Po činu hodili mrtvolu do řeky. Jako podezřelí z vraždy byli zatčeni dělníci K. Lacina a J. Škrdle, oba z Jemčiny a dopraveni byli k okresnímu soudu v Jindřichově Hradci. K. Lacina byl po 2 měsících vyšetřovací vazby propuštěn a J. Škrdle dále ponechán a v listopadu předveden před porotu, kde byl osvobozen a propuštěn na svobodu.
Nález mincí
Při překopávání a rovnání trávníku dne 14. února 1928 za domem č. 8 na jižní straně byly nalezeny stříbrné mince v režném plátně zabaleny a uloženy v malé popelnici. Bylo jich 260 kusů, z jaké doby není známo. Část nálezu dána paní učitelce Zátkové do Stráže a p. archiváři z J. Hradce, kde byly uloženy do musea.
Tragická událost na Holné
7. listopadu došlo k tragické události - nákladní auto státního rybářství se s utrženým břehem zřítilo u Kardašovy Řečice do vody. Zahynuli 4 zaměstnanci, mezi nimi Miloslav Pešta z Polště z č. 20, ve věku 22 let.
